Jen málokdo si uvědomuje plnou tíhu odpovědnosti, která přichází v okamžiku, kdy usedneme za volant. Jistě, autoškoly se nás na ni snaží připravit, osvětlit nám ji, avšak většinou neúspěšně. A jednou z metod, kterou používají, je to, abychom o autě přemýšleli jako o zbrani. Mnoha z nás bude toto tvrzení znít absurdně, a to z pochopitelného důvodu. Zbraně jsou určeny k tomu, aby zraňovaly, kdežto vůz je jednoduše způsob dopravy. Jejím účelem je přepravit nás v co nejkratším čase na určené místo, a ne nikoho zranit.
Přesto však má ona věta něco do sebe. I když se nám to nemusí líbit, auto skutečně může sloužit jako zbraň. To ostatně dokazují i příklady, kdy někteří teroristé použili právě automobily – vjeli s nimi do davu a snažili se přejet co nejvíc lidí.
Ovšem je zde i další aspekt. I když nechceme úmyslně působit zranění, stále musíme počítat s tím, čeho je auto schopno. Přeci jen, jedná se o více než tunu pevného kovu, řítící se rychlostí mnohdy i přes sto kilometrů v hodině. Pokud za takovéto situace do někoho narazíme, nemá příliš naděje na přežití.
Proto v podstatě platí, že auto lze přirovnat ke zbrani. Pokud sedneme za volant a zapneme motor, pak ji v podstatě odjistíme. Na nás pak je, abychom ji nasměrovali tam, kam chceme, v tomto případě tedy tak, aby nikdo nepřišel k úrazu. To však může být těžší, než se zdá.
Onu skutečnost si totiž neuvědomují nejen řidiči, ale také mnozí chodci, kteří nebezpečí, které jim od rozjetého vozu hrozí, značně podceňují. Snad jen málokdo se nesetkal s tím, že by mu někdo neskočil takřka přímo pod kola. A ačkoliv by se v takovém případě jednalo zcela jasně o chybu chodce, řidič by si sebou nesl onu vzpomínku po zbytek života.
To jsou důvody, proč bychom se v přítomnosti automobilu měli chovat opatrně, ať už sedíme za volantem či jsme chodec. Jinak hrozí, že poneseme následky.
